Aktualizace: Tubecat, když bude nová, Upíří GIGAromance jednou týdně.

Pauza

3. března 2013 v 18:34 | Sikar |  Upíří GIGAromance
No jo, vyhlašuji od Upíří GIGAromance pauzu.
Je třeba.
 

Upíří GIGAromance v lese 7

24. února 2013 v 19:10 | Sikar |  Upíří GIGAromance
Ještě před napsáním této části jsem zjistil, že Upíří GIGAromance jako celek má přes 84.000 znaků. Víte, co to znamená?
Že je už docela dlouhá.

Rozestoupené stěny se zase sestoupily (pamatujte poučení z minulého dílu - nevysvětlujte, co to znamená!) a tím odhalily (pravidlo stále platí), že se za nimi nachází emopiercingy.
(No dobře, to by byl trapný happy end a deus ex lokomotiva dohromady.)
Jenže!
(Jenže je důležité slovo.)
Jenže ono to nebylo tak lehké!
(Taky cítíte, jak je tento dějový zvratek důležitý? Možná by se hodilo dát ho tučným písmem a červeně.)
Ve skutečnosti byly totiž emopiercingy uvězněny mocnou dutohlavou rostlinou, jejíž mnohé výhonky se jako chapadla plácaly po chaloupce, sotva to stěny umožnily (pamatujte, nemusí to dávat smysl, hlavně, že to je epické.)
"Bochté!" zavřískl Krvemiloš a mrštil po dutohlavé rostlině židlí. Však židle byla tajným spojencem rostliny, takže vyletěla přesně opačným směrem (pravidlo nevysvětlení snad už nemusím připomínat) a sejmula Cucyrila.
Dutohlavá rostlina si pár emopiercingů demonstrativně zapíchla do lodyhy a řapíku (jako každý správný autor jsem si pochopitelně neověřil, zda je to vůbec možné, prostě jsem to napsal bez přemýšlení).
To ale Krvemiloše řádně míchlo.

Upíří GIGAromance v lese 6

24. února 2013 v 9:12 | Sikar |  Upíří GIGAromance
Vážení a drazí, sice jsem sliboval, že tento týden budou dva díly, ovšem sprostě jsem neřekl, že oba v neděli. Důvodů je mnoho, jedním z nich možná i ten, že ačkoliv sem házím týdně jen malý kousek téhle ptákoviny, svým způsobem mě to vyčerpává a poslední dobou se mi do toho ani moc nechce. Jaksi mi chybí správný impuls k tomu, aby upíři pokračovali (a asi jste si všimli, že to, co by někteří nazvali nevím proč kvalitou šlo dolů). Je docela dobře možné, že si dám v brzké době od upírů třeba pár týdnů pauzu. Uvidím. Stej ťůned (ačkoliv mám pocit, že jediný, co je stej ťůned, je TlusŤjoch).

Upíři běhali zmateně po světnici, nevěda, kde začít hledat emopiercingy, jež již kdysi dávno ztratili. Ach ano, ty báječné společníky, kteří je následovali celou první část jejich dobrodružství, jen aby se v té druhé záhadně ztratili.
Náhle se však stalo něco podivného (zapamatujte si, milé děti, když je něco podivné, zásadně pro to použijte slovo podivné. Opovažte se vytasit s pojmy jako zvláštní, nezvyklé, atd. Každý ví, že není nad to zaplnit text stále jedním slovem dokola). Stěny chaloupky, vymalované krásnou krvavě rudou barvou, se rozestoupily (další pravidlo, nikdy nevysvětlujte, co tím vlastně chcete říct) a odhalily děsivou pravdu.
Smluvní podmínky a podmínky registrace byly změněny! Nebo to možná bylo úplně jinak, jak se následně upíři rozhodli shrnout, protože autor předchozí věty nechtěl.
"Cojá jékuje totonc zá srágory?" otázal se Krvemiloš svého přítele, jenž zíral do rozestoupené stěny a nevěřil svých vlastním zrakovým orgánům.
"Vimjákuju? Henté atési změné! Pré kdež tentunonc smé, móžů násva veužévať!"
"Há cójá sa tem péše ešťá?"
"Vém já? Cealákované jé totok také Té-Lé-Dé-Ré."
"Kamže sá tentonco telecko déré?"
"Šak té se také trembolo. Chňápakůj, žá každecké našo slóvo táď mohů vzát a požit hako vlastňau!"
Krvemiloš se na těmi slovy zamyslel.
"Cucyrilu, myslákuješ, žá někdonc bé bel také tróba, háby ňáko šéřil Hupířiju GIGAromancu?"
Cucyrilovi se zalesklo v očích. Zavzpomínal na ten den, kdy se jich vyhazovač v zloghotyckém klubu (nebo kde že to bylo) optal, zda se nechtějí připojit ke GIGAromanci na parketu. To byl ten den, kdy jim nad hlavami létal pestrými barvami pokrytý hobit (nebo si to autor plete s něčím úplně jiným) a oni poznali svůj osud.
"Bochté!" zavýskl Cucyril.
Emopiercingy měly nedělního rána prostě smůlu.
 


Omluva

19. února 2013 v 20:18 | Sikar |  OT a jiné
Upíři minulý týden nebyli z časových a když už čas byl, technických problém.
Tento týden očekávejte proto dvě části.

Upíří GIGAromance v lese 5

10. února 2013 v 18:45 | Sikar |  Upíří GIGAromance
Kachna vykukující z Krvemilošova krku ještě jednou zakvákala a posléze začala chrlit plameny. Babka teroristka vzplála a ve vteřině se změnila v popel. Co by také jiného mohla dělat.
Za urputného hekání a šoupání se kačena (z nebo do zeleného ječmena, redakce v tom nemá jasno) vysoukala z upírova krku a již jako spořádaný pták se počala batolit, batoumat nebo možná dokonce posouvat po světnici a kvákat.
Upíři se na ni dívali přesně tři a půl vteřiny, než naprosto zapomněli na fakt, odkud kachna vylezla a taky, že zde byla nějaká babuška teroristka. Cucyril, nevěda, co se děje, přičichl k hrnci, drknul do něj a v kaluži oné podivné hmoty si začal mýt boty.
Nastalo ticho.
Jsou chvíle v upířím životě, kdy si i ten nejzabedněnější upír (a že se o to mezi lidmi vedou sázky. Zatím to vychází tak, že každý upír je zabedněnější než každý jiný upír, což je zajímavý paradox) uvědomí, co vlastně chtěl. Myšlenka stará klidně i několik dní najednou vyplave na povrch jako kus polystyrenu vyprdnutého žralokem.
Cucyril, stále si leštící boty podivnou směsí z hrnce, se nadechl (ano, opět zapomněl, že nemusí dýchat) výparů a podivná chemická reakce, kterou pochopitelně vůbec nemusíme vysvětlovat, způsobila, že si vzpomněl, co tu vůbec chtěl.
"Bochté!" vykřikl, ale pouze z důvodu, že nevěděl, jak se správně vyslovují "emopiercingy".

Upíří GIGAromance v lese 4

3. února 2013 v 14:39 | Sikar |  Upíří GIGAromance
"Tohle nedává smysl."
"A co máš na mysli?"
"Krvemilošovi vylézá z krku kachna. To prostě nedává smysl. Jak v něm žila? Proč ji dávno nestrávil?"
"Hele, je to Upíří GIGAromance, ty v tom hledáš smysl?"
"Obvykle ne, ale tohle je na můj vkus už trochu moc."
"Když to říkáš. Já bych naopak řekl, že tím ti dva upíři nabrali úplně nový směr a bude to jenom dobře."
"To říkáš vždycky."
"Já vím, ale taky mám vždycky pravdu."
"Stejně mi stále není jasné, jak nám nakumulovaná upíří energie může pomoct k zlepšení trhu s umělými tuky."
"Jsi blázen."
"Já vím. Blázen do umělých tuků."
Dál oba muži mlčky seděli před obrazovkou a sledovali, co se děje v chaloupce podezřelé babičky.

Upíří GIGAromance v lese 3

26. ledna 2013 v 21:38 | Sikar |  Upíří GIGAromance
Krvemiloš popadl režiséra za flígr a roztočil ho nad hlavou. Režisér, podoben Gagarinovi, proletěl oknem, čímž porušil důležité klišé, že upíři s lidmi hází zásadně o stěnu. Následně se na internetovém fóru www.milujeme-upiri-gigaromanci.cz strhla debata, zda Krvemiloš jen shodou okolností neminul. Celou diskuzi však přerušil uživatel DarkPometlo tím, že vložil fotografii kachny rozevírající si zobák heverem. V tom okamžiku ještě nikdo netušil, že tím vznikne nový fetiš a množství pornografického materiálu s touto tématikou brzy donutí svět k velké změně, nejspíše obrácení globálních trenek naruby.
Velká škoda, že tato báječná digrese nijak neposune příběh. Ptáte se, proč digrese? Ale to nevíte, že nejste žádným spisovatelem, pokud kolem sebe netrousíte odborné, cize znějící výrazy, nehledě na to, že se dají říct i česky? A že kromě toho, že je řeknete, nám nedáte žádný jiný důkaz, že víte, o čem mluvíte? A že je to těm, na které tyto výrazy házíte, upřímně u prdele? Ou, třeste se stáhněte půlky svých ctnostných zadniček k sobě, neb velký a báječně anonymní odborník vás brzy smete všechny z povrchu zemského!
Krvemilošův mozek zapracoval. Nehledě na to, že jeho aktivní centra stála za starou bačkoru, pasivní centra fungovala. Například wifi připojení, které získal tak, že kdysi spolkl hrst součástek z vysavače, které se neznámo jak v jeho těle přetransformovaly v multifunkční přijímač, jenž se napojil na jeho míchu.
Jo, naše redakce tomu taky nerozumí, ale dává to zhruba stejný smysl jako zápletky některých povídek, co jsem za poslední týden četl.
Takže milý upír nevědomky načetl ono fórum a obrázek kachny a heveru se mu nahrál do podvědomí. A to tedy opravdu neměl, protože Krvemiloš nenáviděl kachny a ještě více nenáviděl hevery.
(Jo, netvrdili jsme před chvilkou, že něco neposune příběh? Lhali jsme.)
Důvod se měl ukázat záhy. Babuška teroristka totiž sahala naběračkou (šufánky si strčte do ucha) do hrnce, aby z jeho dna vytáhla granát, který chtěla mrštit po obou upírech.
Krvemiloš se začal dávit. Kašlat. Pěnit nosomíšní mok (jak vždy rád dávám vysvětlivky, oč jde, tak ne, tohle vědět nechcete). Krvemiloš otočil otevřená ústa ke stropu a potichu úpěl. Potom se z jeho nitra za doprovodu apokalyptického kvákání vynořila kachní hlava.
Fanynky v první řadě omdlely a dokončení příběhu bylo proto odloženo na jindy.


Upíří GIGAromance v lese 2

20. ledna 2013 v 14:05 | Sikar |  Upíří GIGAromance
Babuška křehoučká posadila upíry na lavici. Přátelé se velice slušně opřeli lokty o těžký dubový stůl a prohlíželi si útulnou světničku, v níž visely z háků spletené handgranáty a na všech poličkách byly ozdobné hrnečky plné nejroztodivnější munice. Z koštěte v rohu trčela hlaveň.
Upíři však nic z toho nevnímali, protože ta babička byla tak roztomilá, hergot krucinál přece, ne?
"Jen si počkejte na polívčičínečičinku moji kloučiččínečíčičinečíčkové," zahlaholila jemným hláskem podobným rezavé motorové pile, až z toho upírům srdce roztála. Tak roztomilá babička přeci nemůže být ani v nejmenším nebezpečná teroristka!
Polévka bublala na plotně a upírům se sbíhaly sliny, když viděli fosforově zelené a blankytně modré obláčky, které vycházely z hrnce a shromažďovaly se u stropu. Mezi některými začínaly probíjet blesky.
"Huáš táé polífkňa budaue?" zajímal se Krvemiloš, zatímco obdivoval krásné kumulobimby barvy smrtících pruhů na kabátě radiačního mutanta.
(Kumulobimby jsou skoro to samé jako kumulonimby, ale mají falický tvar.)
Babuška (pochopitelně na sobě měla babušku) se k nim otočil s naběračkou (šufánky si strčte někam) plnou škvířící tekutiny.
(Na, radiačního mutanta ani jeho kabát doopravdy neukážeme!)
"Kdopak chce papinečičínečíčkovat prvčínčínkový, houloubínečíčačíčínečíčci?"
Než stihli upíři odpovědět, na scénu vběhl režisér a celé dění zarazil. Prý z důvodu, že spotřebovali pro tento týden všechna č.

Upíří GIGAromance v lese 1

13. ledna 2013 v 20:15 | Sikar |  Upíří GIGAromance
Cucyril visel za ruce z větve a rozhlížel se po okolí. To, že přímo před obličejem měl větev obsypanou veverkami, nikterak nepomáhalo výhledu.
"Nicňák neviďákuju!" křikl na Krvemiloše stojícího pod stromem. Poté se pustil a chystal se ladně přistát vedle svého přítele. Bohužel v půlce pádu zapomněl, proč vlastně padá, takže sebou praštil jako pytel od brambor.
"Neviďákujeme žádnáé světelňátko," konstatoval Krvemiloš fakt a pokrčil rameny. Pudlí nožka v jeho ústech jej podrbala na nose. "Podlá čoho koho sá mámejákujeme orinetníkovatit vo tomhoctom lesňáku? Hák najné svěťálko, nemožákujeme najéct chalópniku s babó jagó!"
Cucyril upřel pohled do dáli, jako kdyby tam něco bylo, ačkoliv tam nic nebylo. On měl však pocit, že tam něco je, i když tam nic nebylo.
Technicky vzato tam něco bylo, a to v zakopané truhle uzavřený výtisk knihy Honzíkova cesta, porevoluční vydání, v něhož byly odstraněny všechny pojmy typické pro socialismus. Zvláštností upířího mozku je, že když se zaměří na literaturu (aniž by tušil, že poblíž nějaká je), je schopen se naladit na základní nesmysly v ní obsažené. Největším nesmyslem porevolučního vydání Honzíkovy cesty byl fakt, že předrevoluční pasáže, jimž děti nerozuměly, byly nahrazeny prapodivnými kousky textu, podobnými předchozímu odstavci, nejspíš jen proto, aby tam bylo stejné množství písmenek.
"Ale kampak jdete, kloučkové moji?" zaznělo upírům za zády. Oba přátelé se otočili. Pamatujte si, milé děti, kdykoliv v lese potkáte bezbranně vypadající stařenku, jíž z košíku hub vyčuhuje uzi a v nůši s klestím na sto procent skrývá bazuku, zachovejte se jako upíři.
"Hlaďákujeme dobráunó dušeně, mladočná dámeno," pronesl s hlubokou úklonou Krvemiloš. Cucyril vysekl pukrle.
"No tak to pojďte za mnou, kloučkové!" pravila ta roztomilá stařenka s klípcem přes oko a raketou země-vzduch ve výstřihu a loveckou puškou zamaskovanou za hůl mávla směrem k nejtemnější části lesa.