Tubecat a Upíří GIGAromance na Blog.cz

Cucyril nadále svíral v ruce igelitový pytlík a konsternovaně na něj hleděl. Nakonec provedl pekelně rychlý pohyb, jenž nemohl Krvemiloš nikterak zastavit.

Pytlík se ocitl na Cucyrilově hlavě a upír jej počal zevnitř oblizovat. Krvemiloš byl v takovém šoku, že jen zíral s otevřenými ústy a pudlí tlapička na místě jednoho ze zubů zoufale mávala o pomoc, ale dost dobře to klidně mohla být signalizace cesty k nejbližší krevní bance.

(Málokdo ze čtenářů však tuší, že pudl byl ve skutečnosti pravé chaotické zlo a upíry by nasměroval maximálně ke spermobance, což by toto dílo v případě upířího hladového řádění zařadilo klidně k hodně divnému gay pornu. To jen tak na okraj.)

Igelit byl již dokonale oblízaný, když Cucyril posmutněl a klesla mu hlava přímo do hromádky banánových slupek.

"Krvemilošu, je hrozňaucké namésto bochté najícát enem jejáuch spodňau prádlňau."

Krvemiloš upřel na přítele láskyplný pohled a objal jej kolem ramen.

(Prosíme některé fanynky, aby ihned přestaly myslet nad spermobankou a dalšími narážkami. Mezi Krvemilošem a Cucyrilem je pouze láska kamarádská/bratrská.)

"Cucyrilu," promluvil lahodným hlasem (chutnajícím po grilovaném kuřeti a vlašských ořeších), "všakňáu mé bodeme hlédat té bochté dálejác a nakoňau jéne najnďauváme. Věřákuj mi."

"Tož to jáu tijó budňauma věřákovat," pronesl Cucyril s lehkým náznakem čedaru (a když ho nemáte, vražte tam eidam) v hlase a zabořil stále v igelitu balenou tvář příteli do dolin a horin mužné hrudi.

(Prosíme fanynky, aby přestaly oblizovat monitor.)

"Borůvky!" vykřikl Krvemiloš. Ano, i tak složité slovo byl schopen vyřknout bez chyb, protože opět nastala situace, které moc nerozuměl a nevěděl tedy, jak se v ní chovat.

Oba věrní přátelé tedy seděli uprostřed moře odpadu v popelářském voze a sdíleli svou vzájemnou lásku, pochopení a možná i trochu divný vkus v oblékání, protože Cucyril našel vyhozené kožené spodky, které si s jásotem natáhl na hlavu.

Byl to krásný den plný vzpomínek na podivně chutné hlasy a homonarážky.

(Pro úplnost, doliny a horiny Krvemilošovy hrudi… Krvemiloš má tři bradavky, ale to nemáte ode mě. A mimochodem, při této zmínce Čechov popadl svou pušku a šel se zastřelit.)

Téma týdne sedlo na moje "osobní téma týdne", které se odehrálo včera. Má to pár háčků...

1) Téma sedlo fakt zle. Ty dialogy sice neproběhly, ale upřímně, klidně proběhnout mohly. Zmiňované atributy toho textu jsou pravdivé.

2) Omluvte lehce zvýšenou míru vulgarity. Potřásl jsem si rukou s J.W.Procházkou, což je snad dostatečné odůvodnění.

3) Během toho dne mě DVAKRÁT zastavily skupinky náctiletých děvčat, zda nejsem Sikar. Poprvé se vůdkyně odvolala na Kadet, druhá skupinka řekla, že mě znají prostě přes blog. S politováním však musím říci, že když jsem se jich optal, zda ví, proč tam jsem, nevěděly. A to mě načapaly, zatímco jsem si listoval předmětem doličným. Takže mimochodem, byl jsem asi jediný člověk bez kostýmu, kterého si tam někdo fotil. Okolostojící zírající zvědavci nechápali, co se děje.

4) V doslovu od O.Herce jsem se dost pobavil, když v kontextu s mojí povídkou uvedl jména Kafka, Nietzsche a Gaiman.

"Vážeňau páňové a dámovci," spustil Krvemiloš, aby uklidnil situaci. Pohled na jako břitvy ostré břitvy (rada pro kontrolu stylistiky si vzala prášek proti depresím) mu totiž naháněl husí kůži, navzdory faktu, že se mu udělat nemohla. Biologie nemrtvých je zkrátka záludná a nevypočitatelná. Stačí již to, že Krvemiloš sešikoval k boji veškeré zbývající mozkové buňky, aby si uvědomil, že je v nebezpečí, ale již mu nedošlo, že nemůže mít husí kůži. (Rada pro zbytečné popisy si šla zařídit zbrojní pasy.)

Chvíle trapného ticha, během něhož další a další uctívači otevírali své břitvy. Mlčení narušil jen Cucyril, jemuž se při plácání se v odpadcích podařilo najít nedojedenou konzervu sardinek a nyní se z popelářského vozu ozývalo nadšené výskání: "Holihně! Nebo totok só té holivy?"

Zkrátka jak vidno, upír navyklý sát krev se příliš nevyznal v běžném sortimentu potravin.

"Kdežá som to skončál?" zamyslel se nahlas Krvemiloš a podrbal se na hlavě. Tím vyplašil i poslední myšlenku, která se v jeho mozku hlásila o slovo. "Ach áno! Páňové a dámovci, dovolálujte nám předvésťau našá novijé čéslo!"

"Klaunské vystoupení!" zavřískl jeden z uctívačů nadšeně a vyhodil břitvu radostí do vzduchu. Když to viděli jeho následovníci, prokázali inteligenci, která by mohla úspěšně konkurovat té upíří. Všichni vyhodili nad sebe své břitvy.

Přesně v tom okamžiku se Cucyrilovi podařilo neznámo jak proklouznout dovnitř motorového popelníku celým tělem. Krvemiloš, sleduje (fuj, přechodník!) padající břitvy, jedním ladným skokem hupsnul dovnitř též. Zde našel Cucyrila, jenž konsternovaně zíral na jakýsi kus igelitu.

"Coá totok totokuk májáš?" optal se Krvemiloš, přičemž velice podivnou volbou slov na chvíli vykolejil nejen Cucyrila, ale dokonce i mrtvé sardinky.

"Bochté," zašeptal Cucyril. Krvemilošovi se rozšířily oči.

"BOCHTÉ?! A totok mijá řikejáš jenám taktoto?"

Cucyril pozvedl předmět ve svých rukou.

Obal od makových buchet.

Zvenčí se ozval rachot dopadajících břitev, výkřiky a sténání zraněných.

Rada za dodržování fyzikálních zákonů omráčila autora a pro tento týden Upíří GIGAromanci uveřejnila, než by byly napáchány další nepřístojnosti.

Mééé, slyšíme se? Fajn. Nemáte mrkev? Ne, počkat, Tubecat říkala něco jinýho... Jo! Méé, prý je to jen na vás. Mám vám všem jménem Tubecat, koně s bajonetem, sebe, toho divnýho jezevčíka, co je novej, Cucyrila, Krvemiloše a mimochodem taky těch dvou zjevů Bilba a Šišky říct, že budoucnost Tubecat a Upíří GIGAromance můžete určit jen a jen vy.

Protože mééé, šestá sezóna už má dané téma a ti dva ocasové na ní začali pracovat. A taky se Tubecat nechala slyšet, že to nynější téma týdne je taková ocasovina, že na něj v neděli snad i udělá specoš. Mééé, prý kvůli němu pojede na Slovensko.

Méé, ale to furt vlastně není ono. Jo! Tubecat říkala, že aby se tu něco dělo, ráda by viděla nějakou aktivitu od vás. Uvítá, když se jen tak mimochodem svým kamarádům zmíníte, že je zpátky a chystá nové díly. A to platí i o upírech, co prej budou opruzovat jednou týdně, naschvál pokaždé v jiný den. Takže kdo může, tak ať napíše na svůj blogísek, Ksichknihu, Géčko nebo Pípadlo, že Tubecat je tu a je prostě dobrá, dobrá, dobrá... Mééé, Tubecat, nedrž ten světelný meč tak blízko u mojí hlavy!!! Jo, a prej máte psát komentáře, jinak mééééééé. méééééé, pomooooooooc!!!

-SPOJENÍ PŘERUŠENO-

Upíři vběhli do dveří, k nimž je nasměrovala cedule s nápisem "DALŠÍ DĚJ TUDY". Kolem této slavobrány ozářené neony se stkvěly propletené růže s chrpami, kolem nichž tančily zrzavé veverky ukusující plnými hrstmi okvětní plátky střapce.

Nedaleký jazykovědec a biolog v jedné osobě to viděl a utrpěl trauma v podobě exploze pravé klíční kosti, což sice nemělo pro následující příběh absolutně žádný význam, ale komisi za zbytečné popisy to přišlo roztomilé.

"Krvemilošu, já céťám vanélkové cukéreny! Tam bodó jistotně bochté!" vykřikl nadšeně Cucyril, na což Krvemiloš zareagoval nadšeným cvakáním zubů a mantrou spočívající v neustálém opakování názvu jistého pekařského výrobku.

Dveře vedly skrze několik kašmírově zbarvených chodeb (rada za popis barev spáchala harakiri) a dvě zablokované stanice metra až k epickému popelářskému vozu, na jehož vrcholu hrdě vlála vlajka cechu svobodných výrobců popelníků a muž s megafonem svolával mnohé uctívače, aby se věnovali večerní modlitbě.

"Bochté!" zařval Cucyril a nevšímaje si překážky to napálil přímo do popelářského vozu. Mocná upíří lebka (důležité je zmínit fakt, že tato lebka obsahovala opravdu velmi málo mozkové hmoty a Cucyril tedy dostal v raném věku výstelku z kancelářských sponek, které musel šňupat. Ty tlakem společnosti vytvořily jednolitou vrstvu kovu o značné síle) prorazila bok motorového vozidla a rozvášněný upír se jal i nadále rváti dál. Zasekl se, až díky sponě na opasku. Přesto se však snažil protlačit hloub, nehledě na fakt, že ač plave kraula, plave ho skrze banánové slupky a použité plíny a mopslíky. Krvemiloš, jenž během necelých pěti minut bystře zhodnotil situaci, se pokoušel přítele za nohy vytáhnout ven, což mu kvůli mocným kraulovým kopancům nešlo.

Rada proti repetitivnímu ději zasedla ve věci, zda se některé zápletky tohoto příběhu neopakují. Autor byl zproštěn obžaloby z vykrádání sebe sama, protože přečíst všechny předchozí díly této chujoviny kvůli referencím by bylo jako nechat si provést za plného vědomí operaci kloubní lopaty. Protože po takovém paradoxu netoužil opravdu nikdo, časoprostor zůstal nenarušen a upíři mohou jet dál, navzdory všem nedostatkům (nemyšleno jen inteligenčním).

Na scénu se přiřítily emopiercingy a s rachotem narazily do plechu vedle Cucyrila, jenž zpanikařil, protože si myslel, že po něm někdo střílí. Vzhledem k faktu, že vlastně nevěděl, jak se v takové situaci chovat, počal zpívat francouzskou hymnu, i když neznal slova ani melodii.

Rada, která před chvílí zasedla, pleskla autora novinami po hlavě, protože i tahle pasáž jim přišla podezřele povědomá.

Uctívači cechu svobodných výrobců popelníků se začali řadit k boji, protože přítomnost obou upírů je více než znervózňovala. Nutno poznamenat, že rychlost, kterou tak činili, je inteligenčně řadila na podobnou úroveň jako oba upíry.

Boj byl na spadnutí.

Nahoru pod záhlaví přibyla trocha textu. Řiďte se jím.

Po více jak roční pauze pokračujeme s TubeMiniSeries. A myslím, že poměrně brzy dáme s Bilbem dohromady nápady na další sezónu.