Aktualizace: Tubecat, když bude nová, Upíří GIGAromance jednou týdně.

Víte, že...? 3

4. listopadu 2012 v 8:59 | Sikar |  OT a jiné
Nebudu skrývat svůj údiv. V souvislosti se šestým dílem Indiána Krátké Pírko se objevil jeden komentář:

4 LuLu Fairy | Včera v 20:45 | Reagovat
Kdo jsou Lunetici???

Nejprve jsem si řekl "Herdek, v které jeskyni zaspala tu dobu?", než mi došlo, že ne všichni jsme ta sorta, která prožila dětství v krásných osmdesátých a devadesátých letech. (Když jsem u toho - vraťte mi devadesátky!!!)

V devadesátých letech vznikla spousta fakt dobré hudby, bylo založeno několik mých oblíbených kapel, ale co se stává v každé době, vznikla i spousta sakra špatné hudby.

Existovali už pár let dříve, ale svého vrcholu dosáhli mezi roky 1998 a 2000. Takže v době, kdy Šiškovi bylo deset až dvanáct a opravdu nemohl vystát, jak mu touhle hrůzou spolužačky masírovaly mozek.

Lunetic byla chlapecká kapela, která měla v téhle době vizáž uhlazených čisťounkých chlapečků oblečených v bílém prádle. Dívenky to žraly, ostatní je nesnášeli. Když se z rádia či televize ozvalo "jsi moje máma" nebo "padadadam", hned se hledal kanál, na němž ať klidně po sobě opice házejí exkrementy.

Po roce 2000 nastal trochu klid, ačkoliv se oficiálně rozpadli až v roce 2003. Ke konci dost změnili vizáž a trochu i styl. Vyhodili jednoho člena, jenž prý měl dost fetovat, a já si vzpomínám, jak někdy před svým koncem vystoupili v nějakém pořadu s jednou písničkou. Docela jsem zíral. Najednou se na ně dalo zaprvé koukat a zadruhé ač to nebylo něco, co bych si sám pustil, hrát to na pozadí, nepřijde mi, že to jsou oni a nevadí mi to.

Dneska mě tak napadá, jaká byla škoda, že doba jejich největší slávy byla v době, kdy doma internet mělo jen pár vyvolených. To je skoro téma na další článek, mimochodem. Vytáčený pomalý internet, u něhož jste platili za každých pár minut a cenově snesitelné to bylo až po šesté večer. Kdyby se Lunetic objevil naplno dneska, byla by asi dost sranda sledovat, jak by zareagovala internetová komunita, které není nic svaté.

Na závěr. Loni se skupina dala dohromady a začala hrát. Žádný boom, žádné velké haló. Na koncerty lidi chodí hlavně z nostalgie. Řeknu vám to upřímně, Lunetic do toho počítat nebudu, ale když někde hraje něco z devadesátých let, tak i když jsem to tehdy nesnášel, zastavím se a řeknu si "To znám, to byla hitovka tehdy, když..."

Žádný odkaz na Youtube nedám. To jděte hledat sami, masochisti.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KadetJaina KadetJaina | Web | 4. listopadu 2012 v 10:12 | Reagovat

Páni, někdo nezná Lunetici. Najednou si přijdu strašně stará. Ale to už jsem si přišla na diskotéce na dětským táboře, když jsem tam byla dva roky zpátky. S ostatními vedoucími jsme trsali na starý pecky (a strašnou hudbu, ale ta k tomu patří) a děcka většinou nevěděly, o co jde (měly svou Hannu Montanu).
Ale Lunetici jsem zbožňovala. Ale což, byla jsem jen dítě :D Bylo mi sedm.

2 Ekyelka Ekyelka | 4. listopadu 2012 v 12:36 | Reagovat

Dnešní doba se řítí příliš rychle - ve třídě na ZŠ se Kelly Family udržely dva roky. Shalom zhruba tři a to ještě u některých (aniž by je posléze pustil, jen se k nim prostě přidaly další kapely). Backstreet Boys, Take That a další boys bands se střídaly pravidelně, jak se v Esu objevil nový klip.
Jo, to býval ráj, bez internetu - žádné šílené prej-módní kreace, v Bravu se ještě občas mihl hudební (!!!) článek a děcka si tak nějak i víc mezi sebou povídala. Sdílení? Přeposílání hudby? Půjčovaly se kazety, nebo se koukalo na klipy v TV, pokud se podařilo z MTV ze satelitu nahrát na videokazetu. :)

Jenže tohle velice rychle pominulo. Mám pocit, že ve chvíli, kdy jsem vypadla ze základky, celý svět se změnil - najednou byla všude CD, DVD, mp3 a všechno se nějak zrychlilo.
Osobně jsem to vyřešila jednoduše: vrátila jsem se k Bachovi a Vivaldimu. :)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 4. listopadu 2012 v 17:29 | Reagovat

V té tobě to byl fenomén skoro jako véčkaři v dnešní politice.

4 Akiko Akiko | Web | 6. listopadu 2012 v 22:38 | Reagovat

V té době mi bylo 5 - 7 a pamatuju si je. Milovala jsem návštěvy u mamčiný sestřenky, měla jejich cédéčka a velkej plakát na zdi... Joo, to byly časy =D

5 Huan Huan | 10. listopadu 2012 v 22:46 | Reagovat

Já jsem tehdy ještě ani pořádně neuměl kecat všechny ty houbysmysly, co mi poletovaly v hlavě, takže jsem taky nevěděl, o koho jde. Ale už jsem to slovo taky párkrát slyšel, a se svým hudebním skusem... Radši ten čas vyplýtvám u japonských zombie úchyláren, než u těchhle postaviček. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama